Významné osobnosti

Šimon Podolský z Podolí

(1561–1617) byl český malíř, zeměměřič a autor map. Od svých třinácti byl v domě zemského měřiče Matouše Ornyse (†1600), kterému pomáhal. Není známo, zda se zeměměřičství učil i jinde než u Ornyse, nicméně po jeho smrti pokračoval jako zemský měřič. V roce 1589 koupil dům na Starém Městě pražském. Ještě za Ornysova života zřejmě provedl řadu královských panství v Čechách, v roce 1611 vypracoval plány Starého a Nového Města pražského. Již jako zemský měřič žádal na zemském sněmu zavedení nových zemských měr, protože ty staré shořely v roce 1541 s deskami zemskými a od té doby se mnohdy měřilo chybně. V roce 1615 tento sněm požadavek projednal a pověřil Podolského, aby sesbíral to, co se o mírách dochovalo v ústním podání. Tento úkol dokončil v roce 1617 spiskem Knížka o mírách zemských a vysvětlení, od kterého času míry a měření zemské v království českém svůj začátek mají (poprvé vydána až 1683).

Major Jan Černý

 Narodil se 17. června 1901 v Brodku u Prostějova. V roce 1921 nastoupil vojenskou základní službu u 7. dělostřeleckého pluku v Olomouci. Během aktivní služby v ČSL armádě absolvoval různé kurzy, vystřídal několik posádek. Ve Vojenské akademii v hranicích zastával funkci náčelníka dělostřeleckých dílen v hodnosti majora. V době německé okupace úzce spolupracoval s odbojovou skupinou Drahotuše a hranice, pomáhal připravovat nálože k destrukčním partyzánským akcím. V roce 1942 se podílel na záchraně knihovny Vojenské akademie, část knih ukryl ve svém včelíně v Drahotuších, část byla ukryta v kůlně na dvoře Reálného gymnázia v hranicích. Dne 7. května 1945 provedl na příkaz partyzánské skupiny hranice, společně s rotmistrem Bohuslavem Čechem a Josefem Škanderou z Drahotuš, přerušení drátů ve sklepeních budov Vojenské akademie, kde byla jednotka německé armády. Chtěli tím zabránit případnému zničení celého objektu Vojenské akademie ustupujícími německými vojsky. Po osvobození Opavy v roce 1945, rotmistr Jan Černý se strážmistrem Adolfem Šťastným, coby pyrotechnici, odstraňovali nevybuchlou vojenskou munici. Za účast v odbojovém hnutí obdržel po osvobození pochvalné uznání 1. velitele Vojenské akademie, majora Josefa Dvorského.

9. května 1955 byl Jan Černý vyznamenán prezidentem Československé republiky, medailí „Za zásluhy o obranu vlasti”. V Drahotuších zastával po mnoho let funkce v TJ Sokol, Svazu protifašistických bojovníků a Mysliveckém sdružení. S manželkou Marií (roz. Hofmanovou z Brodku u Prostějova) vychoval dva syny – Miroslava a Zdenka. Zemřel 21. dubna 1976.

 František Vrána

 V říjnu rok 1942 krátce před svátkem Všech svatých navštívil drahotušského zahradníka Františka Vránu jeho známý z Kojetína Rajmund Navrátil. Naléhavě prosil o poskytnutí noclehu se zdůvodněním, že je pro nepřátelskou činnost vůči Němcům hledán gestapem a ocitá se ve velkém nebezpečí. Pan Vrána s ohledem ke své rodině váhal, nakonec však vzhledem k tomu, že oba byli zahradníky a měli k sobě důvěru, oné prosbě vyhověl. Pronásledovanému Navrátilovi byla upravena na dvoře malá komůrka bez oken, v níž se mohl ve dne v noci dosti bezpečně ukrývat. Jídlo a různé osobní věci mu tam přinášela paní Vránová nebo mladistvá dcera Eliška. V tomto nouzovém úkrytu setrval Navrátil až do 22. července 1943, za několik měsíců poté byl ale na udání konfidenta německou státní policií v Kloboukách u Brna zadržen a zatčen. Při bezohledně krutém vyslýchání ve vazbě byl donucen se ke všemu přiznat a oznámit adresy všech lidí, kteří mu poskytovali přístřeší či nějakou pomoc. Těch známých, u kterých Navrátil ilegálně přebýval, bylo několik, a to nejen na Moravě, ale i v Čechách. Nejdelší dobu, jak je uvedeno v popisu žaloby, se zdržoval u rodiny Vránových v Drahotuších. Na základě výpovědi a podání podrobných informací Rajmunda Navrátila zatklo gestapo 3. prosince 1943 Františka Vránu, jeho manželku Marii, dceru Elišku a syny Oldřicha. Druhý syn Jaroslav byl jako mladistvý ponechán na svobodě. Zadržení členové rodiny Vránových byli vězněni ve věznici v Přerově a v Olomouci až do 23. února 1944, kdy probíhalo u německého zvláštního soudu v Olomouci soudní řízení. Marie Vránová byla odsouzená k šesti letům káznice, Eliška a Oldřich byli osvobozeni. František Vrána byl zvláštním soudem při německém soudu v Brně odsouzen k trestu smrti. Po vynesení rozsudku byl František Vrána převezen z Olomouce do německé věznice v Praze na Pankráci, v nichž panoval velmi zostřený režim. Přes přísné prohlídky dozorcůse mu podařilo prostřednictvím jednoho chodbaře odesílat tajné dopisy (říkalo se jim škrabky) své rodině do Drahotuš. V nich stále sděloval, jak trpí nedostatkem jídla, jak je zesláblý a duševně trpí. Prosil o zaslání balíčků s chlebem a nějakými hodně výživnými potravinami v naději, že mu je vězeňská správa odevzdá. I když byl v zoufalé situaci nikdy neopomněl se zajímat o svoji zahradnickou živnost a radit staršímu synovi Oldřichovi, co má kdy pěstovat a sklízet. Často také nabádal své tři děti, aby se měly rády, vzájemně si pomáhaly a prosily Boha v brzké setkání s rodiči. Jednou se jim svěřil, že měl v plánu ještě rozšířit zahradu, přestavět chalupu, zřídit garáž a zavést pohřební službu spojenou s prodejem rakví. Toho se ale bohužel nedočkal. Žádosti o milost podporovanou velmi účinně jeho bratrem Cyrilem, zkušeným právníkem, nebylo nakonec vyhověno, 26. května 1944 byl mechanickou sekerou, tzv. gilotinou, na Pankráci popraven. 17. března 1946 byl Františku Vránovi udělen ministrem národní obrany generálem Ludvíkem Svobodou za zásluhy o osvobození ČSR „Československý válečný kříž 1939 in memoriam”. Marie Vránová byla po ukončení trestního řízení přepravena do německé věznice v Jauer u Vratislavi. Domů se vrátila až po úplném skončení války v červnu 1945. Vytoužené svobody a spokojeného spolužití se svými tolik milovanými dětmi však mnoho neužila. Následkem dlouhého věznění značně utrpělo její zdraví, ve věku padesáti let zemřela. Po smrti maminky pokračoval syn Oldřich ve vedení zahradnictví a se svou manželkou poskytoval přes padesát roků velmi kvalitní služby velkému okruhu zákazníků nejen z Drahotuš, ale i širokého okolí. Tím naplnil vroucné přání svého otce, šlechetného člověka, který za dobrý skutek pro bližního zaplatil životem. Miroslav Černý

Bohuslav Klíma

(1925–2000) Doc. RNDr., CSc. se narodil 26. března 1925 v Drahotuších. Proslavil se výzkumnou činností na archeologických nalezištích takřka na celém území Moravy, zvláště ale v Dolních Věstonicích a v Přerově-Předmostí. Jeho publikační činnost je velice rozsáhlá, obsahuje více než 400 titulů. Za dosažené pracovní výsledky a odborný vědecký přínos byl jmenován zasloužilým pracovníkem ČSAV, obdržel cenu ČSAV a různá veřejná ocenění. Působil také jako člen několika zahraničních vědeckých společností a mezinárodních komisí.

Adolf Koukal

(20. 9. 1898 – 22. 2. 1992) byl důstojníkem čs. armády, řadu let zastával ve svém bydlišti v Drahotuších funkci starosty tělocvičné jednoty Sokol. V letech 1964–1980 byl předsedou klubu filatelistů v Hranicích, následně předsedou krajského výboru a nakonec se stal místopředsedou ústředního výboru Svazu českých filatelistů v Praze. Za vynikající výsledky a velké zásluhy o filatelii mu bylo uděleno státní vyznamenání, byl nositelem četných medailí, i zahraničních.

Jan Procházka

(1847 - 1931) Jan Procházka patří zcela nepochybně k rodákům, kteří se významně zapsali do historie Drahotuš a který naplnil svůj život obětavou prací pro svoji rodnou obec. Narodil se 16. 5. 1847 (v domě č. 3 na náměstí) do rodiny Jakuba Procházky, majitele velkoobchodu se suknem a smíšeným zbožím. Po ukončení piaristického gymnázia v Kroměříži se učil obchodníkem u svého strýce v Budapešti. Po vyučení se vrátil do Drahotuš a pracoval u otce v obchodě. Oženil se v r. 1868, ale jeho manželka do roka zemřela na tuberkulózu. O dva roky později se oženil znovu. Vzal si Marii Luňáčkovou z Protivanova u Boskovic, se kterou měl tři děti – Jana, Marii a Richarda. Do úřadu starosty v Drahotuších byl zvolen v roce 1882, tuto funkci vykonával až do ukončení 1. světové války – celkem 30 let. Od samého začátku starostování usiloval o blaho a rozvoj obce. Jedním z prvních počinů byla úprava zanedbaného náměstí. Byly zasypány zatuchlé louže, zbourány jatky i stará hasičská nářaďovna a místo toho byl kolem kostela založen velmi pěkný park. Nová hasičská zbrojnice byla vystavěna v Záchalupčí a pro potřeby hasičů byla ve východní části náměstí vybudována požární nádrž na 500 hl vody, přitékající tam z vydatného pramene v Nádražní ulici. Na žádost obyvatel zřídil v obci četnickou stanici, obsazenou třemi strážníky. Za jeho působení bylo v katastru obce vysázeno kolem 1000 ovocných stromů, provedena meliorace luk a polí. Po tři roky trvajících jednáních se mu podařilo, že byla zřízena v Drahotuších železniční stanice pro dopravu osob i nákladu. Rolníci tak mohli řepu do cukrovaru v Prosenicích a Kojetíně dopravovat po železnici. Také firma Geiser zavedla úzkokolejnou dráhu přímo z kamenolomu z Hrabůvky až k nákladní rampě do Drahotuš. V roce 1912 byla nákladem 180.000 korun dokončena stavba budovy obecné a měšťanské školy. Velkolepý záměr zavést vodovod z Hrabůvky do Drahotuš se pro nedostatek peněz za 1. světové války nepodařilo realizovat. Kromě vedení úřadu starosty zastával Jan Procházka celou řadu funkcí, byl předsedou Místní školní rady, kostelního výboru církve římskokatolické a velitelem hasičů. Byl členem Okresní školní rady a Okresního silničního výboru. Měl zásluhu i na vzniku místní záložny. Měl rád kulturu, zvláště dechovou hudbu, jejíž činnost osobně finančně podporoval. Po smrti své manželky a skončení války v roce 1918 se vzdal funkce starosty a veřejně se již neangažoval. Jak potvrzují záznamy v archivech, byl čestným členem Drahotuš i Hranic, zasloužilým císařským radou, za pomoc církvi byl vyznamenán papežským řádem. Jan Procházka zemřel 24. 1. 1931 ve věku 84 let, pohřben byl v rodinné hrobce na drahotušském hřbitově v těsné blízkosti kaple sv. Anny.

Dalibor Janda

(* 1953) Rodným jménem Václav Janda (* 21. března 1953 Drahotuše u Hranic), je český zpěvák pop music, textař a hudební skladatel, který největší popularity dosáhl v 80. letech 20. století, když se v letech 1986–1988 stal Zlatým slavíkem třikrát v řadě. Mezi jeho hity patří „Hurikán“ nebo „Kde jsi?“Na české hudební scéně se objevil koncem 70. let a jeho popularita velmi rychle stoupala. Rodné jméno měl Václav, jako Dalibor (což je jméno, kterým byl křtěn v kostele) začal vystupovat v roce 1980 a na počátku 80. let si křestní jméno nechal změnit i úředně. Jeho první hit „Jahodový koktejl“ vyšel v roce 1983. Dalibor Janda je ženatý. S manželkou Jiřinou má dceru Jiřinu Annu (* 1988), jeho syn Dalibor ve svých jedenadvaceti letech v roce 2003 spáchal sebevraždu.