Historie

Na zeměpanské založení městečka Drahotuše upamatovává erb, který nese půl rozkřídlené moravské orlice. Tento znak jim udělil ještě coby moravský markrabí Přemysl, budoucí český král Přemysl Otakar II.

Založení Drahotuš

O založení Drahotuš není v historických pramenech žádných průkazných dokladů, je pravděpodobné, že jako osada existovaly již před rokem 1200 či dříve. První zmínka o této obci se uvádí ve druhé polovině 13. století. V listině Přemysla Otakara II., která se hlásí k roku 1269, je zmiňován Bohusse de Drahotus. Dle kodexu jde o středověké falsum z konce 13., nebo ze začátku 14. století.

V listině z 21.1.1278 se rozhoduje ve sporu mezi Pardusem a klášterem na Hradisku u Olomouce mj. i Bohussie de Drahothuss, marscalcus Morauie (Bohuš z Drahotuš). Tato listina je považována za pravou, a proto je možné vztáhnout první zmínku o Drahotuších k datu jejího vzniku, tj. k roku 1278.

Tehdy připadlo celé panství Lipnicka včetně drahotušského do správy moravského maršálka Bohuše, který požíval u krále Přemysla Otakara II. velké úcty a vážnosti. Právě tomuto moudrému a rozhodnému maršálkovi se podařilo po ničivém vpádu Mongolů v poměrně krátké době obnovit celou obec Drahotuše a v letech 1263-1278 dosáhnout dokonce jejího povýšení na městečko s různými výsadami i znakem (v něm byla zobrazena věž s cimbuřím a rozpůleným dvouhlavým orlem - moravskou orlicí). Městem se Drahotuše staly až v 15. století.

Bohuše si vzal Přemysl Otakar ke svému dvoru již jako markrabí moravský. Maršálkem (po jeho otci) jej učinil až v roce 1263, kdy už byl českým králem a rakouským vévodou ve Štýrsku a Korutanech. Protože se Bohuš ukázal být spolehlivý a schopný, král mu neváhal darovat kus své země v Pobečví.

Území na východ od Olomouce patřilo odjakživa zeměpánu - knížeti - králi - markrabímu. Na samé hranici osídlení, při vstupu Moravskou branou a stále ještě hlubokými lesy do Slezska a Polska, se jmenuje již v roce 1222 újezd, příznačně pojmenovaný Hranice. Město ještě tehdy nebylo a na jeho místě stála trhová ves. Středem panství bylo městečko Drahotuše, po němž bylo panství pojmenováno.

Podle staré pověsti předcházela Drahotuším ves Miklůvka, poníž se zachoval půdorys kostelíka (dokonce se vědělo, že zasvěceného sv. Mikuláši) v trati "Zámčisko" blízko Bečvy. Ves prý při povodni vzala voda a musela být založena znovu, dál od řeky. Pověst se ale nezakládá na pravdě a zachované stopy v zemi patří panskému mlýnu.

Počátky Drahotuš

Na sklonku vlády krále Přemysla Otakara II. nastala Drahotuším tuhá konkurence: v hranickém újezdě, jenž byl dosud v majetku hradišťského káštera, mělo vyrůst město. Budiš, opat kláštera v hradišti u Olomouce, povolil 4. března 1276 lokátoru Thámovi vysadti Hranice na město. Darování Drahotušska právě Bohušovi a ne biskupovi dává vyniknout výjimečnému postavení, jakého se Bohuš u krále těšil. Drahotušsko bylo skutečně porta terrae, brána do země, Moravská brána - dodnes užívané pojmenování území. Jedině tudy, z Ostravské pánve nebo Těšínska směřovala zemská stezka spojující sever s jihem, Pobaltí s Panonií a Itálií, Polsko s Moravou.

Na výběžku Oderských vrchů, z něhož bylo možno obhlédnout značný kus země, byl postaven hrad Drahotuš. Původně se drahotušské panství rozkládalo po obou stranách Bečvy, když se však druhého hradu Helfštýna zmocnili páni z Kravař, byla jižní část odtržena. Potomci Bohuše se rozhodli panství prodat. Patřily k němu vesnice Jezernice, Podhoří, Milenov, Radíkov, Slavíč, Klokočí, Hrabůvka, Velká, Svatošov, Středolesí, Soběkov, Uhřínov, část Bohuslávky, Mikulůvka a Juřitinov.

V roce 1392 zastavil tehdejší majitel Josšt panství Ctiboru Tovačovskému z Cimburka, do plného vlastnictví pak získal panství Ctiborův syn Albrecht.

O Albrechtu Tovačovském z Cimburka se říkalo, že byl příznivcem města Drahotuše. Dosud poddané obyvatelstvo panství zbavil většiny robot a povinností, které dosud vrchnost na hradě vyžadovala. Také zbavil město odúmrtě, zákona, kterým majetek bezdětných manželů připadá vrchnosti.

V roce 1476 odkoupil panství i s hradem od Jana Tovačovského z Cimburka za 7000 dukátů nejmocnější moravský velmož Vilém z Perštejna, drahotušské panství bylo spojeno s hranickým. Pan Vilém skupoval statky v okolí - také Lipník a Přerov. Pernštejnové budovali hlavně Hranice a městečko Drahotuše s hradem byly jen zdrojem příjmů. V této době byl zřejmě hrad Drahotuše pobořen. Přesto byly Drahotuše zvány zámožným venkovským městečkem, ale pomalu upadaly ve stínu vzmáhajících se Hranic.

Jak šel čas aneb Drahotuše na starých fotografiích

Věděli jste, že...

1278 21. ledna, v brněnském hradě Hartleb z Dubna, komoří na Bítově, Hartman z Čeblovic, komoří brněnský, Bohuš z Drahotuš, Maršálek moravský a všebor z Náměště, soudci jmenovaní králem, veřejně vyznávají, že přezkoušeli výrok pronesený na obecním soudu ve sporu mezi Pardusem, synem Neplachovým a klášterem na Hradisku. Toto je první dochovaná písemná zmínka o Drahotuších.

1312 na rozkaz krále Jana Lucemburského zbořil Fridrich z Linavy svůj hrad Drahotuš.

1353 Kuna z Drahotuš zapsal své manželce Alžbětě půl městečka Drahotuše s masnými krámy, hospodami a vsí, jak to držel se souhlasem a vůlí svých bratrů Čeňka a Matouše na věno ve výši 200 hřiven grošů pražských a půl vsi Jezernice ve výši 100 hřiven grošů.

1371 drahotušské panství koupil markrabě Jan Jindřich (bratr Karla IV.).

1408 5. listopadu Albrecht z Cimburka uděli Drahotuším privilegium (staly se městem).

1416 král Václav IV. ponechal listinou danou na Pražském hradě 6. července hrad Drahotuš s městečkem řečeným Drahotuše a vesnicemi Podhoří, Bohuslávky, Jezernice, Slavíč, Milenov, Klokočí, Velká, Hrabůvka, Mikulůvka Uhřinov, Středolesí a Sobíkov se vším příslušenstvím v dědičné držení Albrechtových synů Jana a Ctibora.

1437 Boček Puklice z Pozořic držitelem hradu Drahotuš. Zároveň v zemských deskách zapsán Heník z Valdštejna.

1465 Ctibor z Cimburka a Tovačova potvrdil předchozí privilegium udělené Drahotušským v roce 1408 a nadal je i dalšími svobodami.

1476 Ctibor Tovačovský z Cimburka prodal veškerý drahotušský statek za 7 000 dukátů Vilémovi z Pernštejna.

1534 věž kamenná u kostela v Drahotuších dělána.

1547 Jan z Pernštejna prodal panství hranické a drahotušské a některé vesnice panství helfštýnského, ležící v okolí města Hranic, Václavu Haugvicovi z Biskupic.

1552 drahotušští purgmistři dům na rathaus koupili, mreže i skla do oken udělána, rok nato udělán i sklep pod síní.

1553 Jan Kropáč z Nevědomí koupil spolu s hranickým i drahotušské panství.

1556 ten rok voda po trůbách do městečka uvedena.

1567 jeho milost císař Maximilián s knížaty skrze Drahotuše jeti ráčil a byl v Hranicích na noc a to o masopustě.

1570 ten rok děláno vězení na bráně od Hranic.

1572 po smrti Jana Kropáče získala majetek pozůstalá dcera Anna, provdaná za Jana z Kunovic.

1575 Rudolf II. udělil městečku konat čtyři výroční trhy.

1578 na sv. Bartoloměje Bečva velmi se rozvodnila, stav na Bečvi strhla, mosty pobrala, pole téměř až k Drahotuším přikryla.

1582 Anna Kropáčovna si vzala za manžela Jana mladšího ze Žerotína, ten uděluje drahotušským měšťanům právo vaření piva a svobodného šenkování (1888 se tady pivo vařit přestalo).

1583 makovice měděné jsou na kostel drahotušský vstaveny.

1584 toho roku byl mor dosti veliký na Moravě a v Slízsku.

1585 ten rok přelíván velký zvon při Drahotuších v cihelni od Albrechta zvonaře opavského.

1588 Jan Jetřich z Kunovic, syn Anny Kropáčky, převzal hranické a drahotušské panství.

1592 nesli královnu králi polskému, ve čtvrtek před sv. Duchem nesena
byla přes Drahotuše.

1593 4. juli povodeň na Bečvy přišla, meziříčský, hranický, lipenský, přerovský most pobrala, nesčíslnou sumu škod podělala, ourodám a dobytku uškodila, z toho pak draho bylo.

1600 Jan Jetřich z Kunovic vyměnil ze Zdeňkem Žampachem z Potštejna celé panství za statek v Nový Světlov.

1602 zvon Hodinář opět se rozrazil a do Olomouce k Zachariášovi Milnarovi k přelívání dán.

1603 ten rok od vojáků soužení, neb jich v Drahotuších leželo 3. praporce před žněmi, nemalé škody sdělali. Byl rok velmi suchý, takže pšenic a ovsů téměř nic nebylo, neb to při zemi zůstalo. Na podzim veliké přívalové vody byly, zimy žádné nebyly, leč suší mrazové.

1609 Jan Žampach prodal panství hranické a drahotušské za 175 000 zl. Karlu Pergarovi z Pergu a jeho manželce Kateřině Olšičce z Bělkovic.

1612 Karel Pergar prodal panství se vším příslušenstvím Václavu Molovi z Modřelic za 173 000 zl.

1622 hranické a drahotušské panství získal kardinál František z Ditrichštejn a 1629 obnovil Drahotušským jejich privilegia.

1637 královna do Polska skrze Drahotuše králi polskému nesena a na zámku v Hranicích přes noc ležela.

1639 lávky mezi Rybáři nové dělány.

1642 armáda JMC hnula se přes Špičky a Drahotuše, Švéda dostal se do Hranic a do města Olomouce, škody nemalé činil, dědiny pálil, zůstal až do juli 1650.

1688 17. juli Pán Bůh ráčil nás navštívit povětřím a krupobitím takže lidé se domnívali, že již den súdný bude, nebo stromy vyvracelo, 5 stodol zhodilo, komíny vyvracelo.

1690 za správce církevního Tomáše Kaynera koupena zahrada na nový krchov v Kozí ulici za sumu 60 zl. (dnešní hřbitov v Lipnické ul. ), téhož léta posvěcen ten nový krchov panem děkanem. Na starém hřbitově okolo farního kostela na náměstí se pochovávalo do konce 18. stol.

1693 dne 15. máje byl velký mráz, takže ovoce na stromech pomrzlo.

1712 5. septembris kobylky jsou letěly tak, že slunce viděno býti nemohlo, proti nim se také zde v Drahotuších zvonilo. Takové kobylky na jejich křídlech jakési litery měly, kterým nemohl žádný vyrozuměti.

1715 dne 27. máji byla v Drahotuších hrozná nenadálá povodeň, 2 chalupy vzala i tem dolní a horní pastvisko kamením zanesla. Téhož roku vyskytla se v markrabství moravském nákaza morní, sousední Hranice nakaženy byly, Drahotuše, buď Bohu chvála, zdravé zůstaly.

1725 2. juni velká škoda na obilí skrz krupobití byla, nato asi v temni velká povodeň následovala.

1726 5. marca v noci o 9. hodině vyšel prudký oheň z domu Jana Skřičila, 18 domů měšťanských v popel se obrátilo, i dobytek pohořel, k tomu dům radní a věž nad rathauzem, 2 grunty v hranické ulici, item brána od Hranic, všechny tři sladovně i se sladami na popel shořeli, pivovar také vyhořel, chvála Bohu že kádě přec obráněné byly.

1732 za kněze Cyrila Jakuba Kladila, faráře drahotušského, z povolení Consistori protiv 10 zl 30 gr, kapla svatej Anny nově z gruntu za Kozí ulicú v novém Krchově vystavena. A to z nákladu dobrodinců.

1733 zvonek na tej kapli sv. Anny od Jiřího Andrýska starýho darovaný za 63 zl 48 gr zaplacený, toho léta oltář sv. Anny od Jana Plisky, fojta ratikovského, darovaný a jeho penězi zaplacený.

1734 na den sv. Anny též kaple posvěcena od velebného pána faráře Kladila.

1749 nová studna při nový městský sladovně z nákupu měšťanského vystavena, od tesaře A. Záruby zdejšího udělána.

1750 20. aprila vystaveno právní znamení aneb pranýř od majstra kamenického (Drahotuše měly vlastní hrdelní právo, pranýř odstraněn za císaře Josefa II.).

1766 císař pán náš Josef na den Panny Marie Carmelitánské, s generálem Laudonem a hrabě Ditrichštein, který našim knížetem má být, skrze nás jeli.

1784 za velebného pana faráře Kellnera započal stavět chrám Páně drahotušský svatého Vavřince (1784–1787 provedena úplná přestavba kostela na místě starého).

1786 učiněna jest císařská cesta od Holomouce přes Lipník, Drahotuše, Hranice, Bělotín, Starý a Nový Jičín, Příbor, Místko, Frídek, Těšín a do Krakova. A tato císařská nyní také robotú se opravuje.

1790 3. juni od pekaře Karla Zemana nešťastný oheň vyšel, od rynku celů ulici Lipnicků vzal, tak lid do velikej nouze a bídy přišel.

1805 množství Švábů do Polskej země skrz Drahotuše táhlo. Toho roku v juli bylo v drahotních velké rekrutírování, jeden každý otec svého syna, hospodář čeledína musel k asentu do Hranic dovést. Matky, otcové plakali, však ale to nic nepomáhalo. Kteří nechtěli rodičové jich dodat, byli arestem tuhým trestáni tak dlouho, dokud se jejich synové nedostavili.

1806 19. února začal stavět Sebastian Staudinger, varhanář ze Slíska, varhany ve farním kostele sv. Vavřince, 30. aprilis tyto varhany byly dostavené a dalo se jemu 1200 zl. krom kostu (obce a cechy se na ně od r. 1803 skládaly) Toho roku v juni byla taková zima, že na poli a v zahradách fazole,oharky,zemňáky i prosa zmrzly. Toho roku také veliké sucho bylo. 19. juli se dostalo od biskupského ouřadu z Holomouce povolení procesí k Paně Marii Hostýnské vést. 27. juli byla u sv. Anny slavná mše svatá a pak slavnost s velkým množstvím lidu.

1807 10. března přivezli nový stříkač proti škodlivému ohni od lipenského kotláře Schrottera, koštoval 660 zl.Toho roku byla velká povodeň, rola zaplavila, brázdy pobrala v aprili zjednali páni konšelé novů pánvu do pivovara, koštovala 1250 zl., dělal ji lipenský kotlář, ten co dělal stříkač.

1809 27. augusta byla velká povodeň tak že Bečva až pod hory se rozlila a přes kostelík. Na mnoho tisíc rejnských škody udělala.

1811 15. marca byl vyhlášen císařský patent – znamenal státní bankrot, cena bankocedulí klesla na pětinu hodnoty. Toho roku taková bída, že mnozí nemají se čeho najest, dobytku nemají co dát, nemají co set, slámu všude vyhledávají.

1812 v juli byl stavený nový most v lipnické ulici nad těmi dvoumi potoky. Kníže pán Ditrichstein musel dát dříví a naše obec ho musela přivést.

1832 daly se na věž kostela hodiny z nákladu obecního, koštovaly 280 zl.

1836 28. prosince otevřena nová budova školy na náměstí.

1842 stavba železnice v katastru Drahotuš, 1847 vedla Drahotušemi jednokolejná dráha císaře Ferdinanda.

1847 26. juli oheň v Drahotuších a strávil 8 měšťanských domů na náměstí.

1851 nařízením císaře pána Františka Josefa se při Hranicích začal stavět Vyšší výchovný ústav vojenský zároveň s jízdeckou školou.

1854 20. srpna veliká povodeň, Bečva zaplavila Rybáře až ke kříži u Drahotuš.

1859 20. května 4 chalupy na Rybářích shořely.

1861 17. října strávil oheň 32 novosadních chalup i se stodolami.

1864 byla založena Čtenářsko-hospodářská jednota  „Přemysl”.

1870 byla založena Občanská záložna a půjčovna, byl zřízen poštovní úřad.

1880 byla zřízena na železniční trati samostatná zastávka, která byla v r. 1911 změněna na osobní a nákladní nádraží.

1882 20. dubna založen Sbor dobrovolných hasičů, zakoupena stříkačka ruční, jednoproudová za 850 zl a pumpa na sání a tlak za 100 zl, v roce 1892 se sbor stal členem ústřední Jednoty hasičské markrabství moravského v Brně, měl 52 členů činných a 18 přispívajících, roku

1929 zakoupena dvoukolová motorová stříkačka.

1884 27. srpna vypukl veliký požár, dík obětavé práci domácích a okolních hasičů nelehlo celé město popelem, omezilo se jen na levou stranu od Hranic k Lipníku, také bylo založeno Společensto řemeslných živností.

1894 zřízeno Společenstvo svobodných a koncesovaných živností.

1900 - 1901 provedena meliorace luk a polí.

1903 byla založena TJ Sokol.

1904 založen Okrašlovací spolek.

1906 otevřeno nádraží pro dopravu osob (do té doby byla jen zastávka).

1911 zřízeno nádraží pro osobní a nákladní dopravu.

1911 leden – přehled sčítání lidu Drahotuše domů 235 obydlených/5 neobydlených, 1636 obyvatel, Rybáře domů 12 obydlených

1912 otevřena nová dvoupatrová školní budova, největší snad na hranickém okrese.

1918 28.října je uzavřen mír, první světová válka skončila. Během ní muselo z Drahotuš odejít více než 300 mužů, z nichž 36 na různých bojištích padlo.

1919 vznikla Jednota Československého Orla v Drahotuších.

1920 založen v Drahotuších Spolek spořitelní a záloženský.

1920/1921 otevřena smíšená měšťanská škola.

1921 16. března ustavena náboženská obec Československé církve.

1922 Tělocvičná jednota Sokol zřídila kino v sále hostince pana Jana Kuchyňky (dnešní hostinec U jelena) Kino zrušeno v roce 1991.

1924 23. června přijel na prohlídku Vojenské akademie T. G. Masaryk.

1925 Antonín Čoček založil továrnu na výrobu cementového zboží a umělého kamene (dnešní Presbeton), zpočátku měla tři dělníky.

1926 elektrifikace Drahotuš a Rybář, celkové náklady činily 440 000 korun. Předtím se svítilo petrolejovými lampami a svícemi.

1928 od toho roku měl obecní strážník k dispozici hodinky, kterými měřil rychlost projíždějících aut Drahotušemi. Kontrola řidičů se prováděla proto, že někteří obyvatelé si stěžovali na víření prachu a hluk.

1928 K desátému výročí vzniku republiky byl 28. října odhalen před školou pomník obětem 1. světové války podle návrhu drahotušského rodáka Ing. Miloše Lamla (použitý matriál pískovec).

1929 Autoklubu bylo povoleno zavést některé dopravní značky, na náměstí byla firmou Vacuum oilcompany zřízena benzínová nádrž. Toho roku v zimě velké vánice, mrazy až přes –30° C.

1930 V Drahotuších bylo registrováno 40 živností, 9 hostinců, 2 průmyslové podniky. Továrna A. Čočka na výrobu cementového zboží a košíkařský závod F. Pátíka. V provozu byl také Wellartův mlýn v Trávnické ulici. (Eduard Wellart byl prvním občanem, jemuž byl v roce 1924 uděleno úřední povolení k poslechu rozhlasového příjmače). V domě č. 51 na náměstí vznikla prodejna a správkárna obuvi firmy Baťa, k ní byla připojena i pedikůra.

1931 Bylo Masarykovou leteckou ligou v Brně založeno letiště v Drahotuších (nynější Aeroklub Hranice), 1937 na základě rozhodnutí z konce roku vybudováno vojenské pomocné letiště.

1932 Byl založen místním stolařem Aloisem Němečkem Včelařský spolek pro Drahotuše a okolí. Ve svém včelíně měl vněkterém období až 100 včelstev. Dosavadní úly technicky vylepšil a na výstavě v Brně za to obdržel zlatou medaili.

1933 Tak jako v jiných obcích je i v Drahotuších velký počet nezaměstnaných. Pro ně se pořádají sbírky a akce. Starosta i radní poskytli ze svých příjmů finanční podporu chudým spoluobčanům, čtyřem sociálně slabým rodinám je poskytnuto bydlení v obecních bytech bezplatně.

1934 29. července se konalo slavnostní otevření sokolského stadionu, které bylo spojeno s veřejným cvičením a župním výletem. Při úpravě zanedbaného pozemku na Rejdišti, budování dřevěného pavilonu s příslušenstvím a betonového skladiště, členové sokolské jednoty odpracovali zdarma 12 199 hodin. (stadion vybudován na pozemku kde bývala vojenská jezdecká škola německy Reitschule, lidově Rajčula).

1936 12. července byl v Hranické ulici slavnostně otevřen Československou církví Husův sbor. Později byly ve věži sboru zavěšeny dva zvony. Jeden nesl jméno T. G. Masaryka, druhý byl pojmenován podle zakladatele církve československé dr. Karla Farského. V tomto roce měly Drahotuše 1951 obyvatel.

1937 Vrámci oslav bitvy u Zborova byla v květnu uložena do druhé pamětní desky ve zdi Husova sboru uložena prsť z legionářských bojišť, na závěr se konala bohoslužba za padlé legionáře za přítomnosti delegace z Vojenské akademie. Vzáří oslavil své 80. narozeniny a 25 let působení v Drahotuších farář a děkan Msgr. ThDr. František Přikryl. Při této příležitosti byl jmenován čestným občanem města. Byl amatérským archeologickým badatelem oceňovaným u nás i v zahraničí a spisovatelem, založil časopis Záhorská kronika.

1938 V tomto roce se pro případ napadení republiky Německem organizovaly různé kurzy, nakupovaly protiplynové masky. V květnu byla vyhlášena částečná mobilizace, budova školy přechodně sloužila vojenským účelům.

1939 v červnu se dožívá 100 let místní švec Josef Dvořák. U příležitosti tohoto jubilea dostal od představitelů obce blahopřejný dopis a navštívili ho zástupci firmy Baťa, kteří mu předali peněžitý dar 1000 korun a také pěknou fajku scelým kolem tabáku. Stařík měl ze všeho velkou radost. Nenapadlo ho, že si na něj vzpomenou šéfové ze Zlína, když tam byl zaměstnán před víc jak padesáti lety jen necelé tři roky. (zemřel 2. 7. 1940).

1940 byla v Drahotuších otevřena lékárna, pro nedostatek zboží byly zavedeny lístky na potraviny, mýdlo i ošacení.

1941 v zimě napadlo obrovské množství sněhu. Na nádraží bylo tolik sněhu, že jej museli nakládat na vagony a odvážet. Ve sklepě radnice byl zřízen protiletecký kryt.

1945 8. května přijel do Drahotuš na kole první ruský voják rozvědčík, další následovali a byli srdečně vítáni květinami a různým občerstvením.

1939 –1944 během 2. světové války bylo ve věznicích a koncentračních táborech uvězněno 42 občanů Drahotuš, 13 z nich se již domů nevrátilo.

1947 se vyznačoval extrémními teplotami a suchem. Od dubna do září nepršelo, venkovní teploty dosahovaly až 40 °C,obecní potoky vyschly, nebyla voda ve studních. To málo co se urodilo, zničily v srpnu kroupy.

1949 nedobrovolný„výkup” rozsáhlého zemědělského majetku drahotušské fary a tím likvidace farního hospodářství, které bylo zdrojem financí, používaných na zajišťování provozu a oprav majetku církve. Perzekuce tehdejšího faráře P. Josefa Brhela, který kladl otevřený odpor. 

1950 od 1. ledna dosavadní církevní sňatky byly nahrazeny povinnými sňatky občanskými, snoubenci skládali slib do rukou předsedy MNV, církevní sňatek již neměl úřední váhu a směl být uzavřen až po vykonání sňatku občanského, od 1. 1. zavedeny lístky na chléb, mouku a vejce, byly zrušeny tři místní hostince v majetku Terezie Dosedlové, Stanislava Kuchyňky a Josefa Motličky, místo pěti obchodů smíšeným zbožím zřízeny dvě prodejny Jednoty. 6. února se sešla ustavující schůze JZD, do družstva vstoupilo 41 rolníků, pod tlakem neúnosných povinných dodávek do r. 1953 vstoupila většina zemědělců v obci.

1951 JZD zabralo tělocvičnu místní školy, do konce roku zde bylo uskladněno obilí.

1953 1.– 4. června byla v celé zemi provedena měnová reforma. Do částky 300 kč se měnily peníze v kurzu 1:5, ostatní 1:50, tímto opatřením tehdejší vlády byli všichni občané rozhořčeni a zklamáni.

1960 byly Rybáře postiženy dvěma povodněmi (13.7. a 26.7.) přesáhla normální stav vody o 5,95 m, poškodila všechny domy a znehodnotila zdroje pitné vody.

1962 otevřen„Požární dům”v Drahotuších.

1963 svépomocí vybudováno kluziště, ustaven oddíl ledního hokeje.

1964–1968 byl postaven rybník, zřízeno výbojkové osvětlení celé obce.

1968 na Náměstí Osvobození zasazena Lípa svobody (50. výročí vzniku ČSR).

1969 dána do provozu silnice I/47, založena skupina Pacifik, jejímž vedoucím byl zpěvák a kytarista Václav Janda.

1970 sčítání lidu: počet obyvatel celkem 1740, obydlených domů 424, 19. 6. byla povodeň, která se téměř přelévala přes novou lávku na Rybářích.

1976 1. ledna se Drahotuše součástí města Hranic, nový název je Hranice IV-Drahotuše, byl zrušen Místní národní výbor.

1979 26. 6. se po silných deštích a bouřce rozvodnily místí potoky a zaplavily ulice Nábřežní, Nádražní a Novosady.

1980 z 9. na 10. 5. se někdo pokusil vyloupit poštu, k vypáčení pokladny nedošlo, sčítání lidu: Drahotuše měly 1701 obyvatel, Rybáře 30 obyvatel.

1982 dokončeny tři bloky bytovek v Tyršově ulici.

1983 vybudováno hřiště na školní zahradě, ochotnický souborTyl slaví 120 let od založení, slavnosti k výročí začaly průvodem masek před Anenskou poutí.

1985 17. – 18. 8. se opět vylila Bečva, byla zaplavena cesta na Rybářích.

1986 drahotuššský rodák, populární zpěvákVáclav Janda, uměleckým jménem Dalibor Janda, získal 1. místo v celostátní anketě Zlatý slavík.

1987 se dožila 100 let Marie Fukalová, rodačka z Drahotuš dožila v Domově důchodců v Pavlovicích.

1991 v restituci vrácena budova restaurace U Myšků, divadelní soubor Tyl přišel o své zázemí a Drahotuše o kulturní sál.

1993–1995 plynofikace Drahotuš.

1995 na drahotušském železničním nádraží je zrušena funkce přednosty stanice a řízení stanice je připojeno k ŽS Hranice na Moravě.

1997 velké povodně na celé Moravě, v Drahotuších voda sahala až ke kravínu, na Rybářích zemřela v troskách domu paní Božena Maléřová, byla stržena lávka přes Bečvu.

1998 na podzim slavnostně otevřena nová lávka přes řeku Bečvu.

1999–2002 výstavba rychlostního koridoru, nové zabezpečovací zařízení je řízeno počítačem, jsou vybudována nová nástupiště, podchod, výtah pro imobilní cestující, nová nákladová rampa. 1999 zahájen výkup pozemků pro výstavbu průmyslové zóny (v katastru Drahotuš), 12. 9. 2000 zahájena výstavba technolog. centra spol. Philips.

2000 začala výstavba rondelu na křižovatce„U Jakuba”a„U Smrku”.

2003 podle novely zákona o obcích vznikl Osadní výbor Drahotuše, předsedkyní byla zvolenaVlasta Zapatová, začal vycházet zpravodaj„Drahotušské novinky"

2018 byl vysazen strom svobody v ulici K Nádraží na upraveném volném prostranství

Strom svobody

           

Dne 28. října 2018 uplynulo 100 let od vzniku Československa. Sto let samostatného státu je významné datum.

Naši rodiče, prarodiče i praprarodiče sázeli symbol české státnosti - Strom svobody ve zlomových letech na po­čest vzniku demokratického státu v roce 1918. Jejich příběhy jsou i naše příběhy. Jsou to příběhy statečných a odváž­ných lidí. Podobně jako před padesáti lety, kdy naši předkové zasadili v roce 1968 Strom svobody v Drahotuších na Náměstí Osvobození, chceme i my letos ke stoletému výročí zasadit Strom svobody - lípu srdčitou.

Strom svobody byl vysazen v ulici K Nádraží na volném prostranství v místech, kde stál dům zahrádkářů.